Ne, nezapomenu, jak bylo v oné noci.
Hvězd myriadami plál nebes temný kruh.
V předtuše divné bázeň nemohla jsi zmoci,
zrak planul ti jak světla svatojanských much.
Dva lidé téhož století a náhoda nás svedla.
Bůh trestá věčným ohněm, kdo zrušil přísahu.
Ved jsem tě lesem. Tma byla. Ty slabá tak a zbledlá.
A než jsi vzdala se, já ztratil odvahu.
Noc měla nesčíslné oči. Vše spalo v tichu,
náš šepot slyšel vesmír, věčné svědectví.
Šla’s o mne opřena, nejasna ve cnosti či hříchu,
já v nitru zkoumal mysterium člověctví.