Když milenci se hebkým krokem blížili
cestami, po nichž růží nasypány listy,
již v branách, jež se v odlesk slunce hřížily,
jim shasínaly lesklé zraků ametysty.
Když v jeden lesk a v jedno třpytné záření
v livreji zlaté sluhové je vzhůru vedli
po mramorových bílých chodbách, v umdlení
reflexem zraků zvědavých a svící zbledli.
A když jim v záři světel hráli nokturno
a vonná lože prachová jim uchystali,
tu hrozné jalo smutno je a pochmurno,
a celou noc pak v těžkých slzách proplakali.