Prach vodopádů zaslepuje jasem
a hukot jich jak hudba hrůzy zní,
ohnivé barvy ptáků horkých pásem
mé oči dráždí lesk jak pochodní.
Podivné verše hlas kýs monotonní
v slavnostní chvíli vážně předčítá,
a po prérii horké mladých koní
v daktylu tepou pružná kopyta.
Modravý nádech vzduch má před večerem,
je horký touhou jižních žádostí.
Průsvitné roucho třepotá se šerem,
opojným kouzlem v brzku pohostí.