Do zelené trávy, do hluboké trávy,
opilý sluncem a milováním hravý
padl jsem, povalen letním dnem.
A jak mi na srdce poklekal,
růžovým šípkem se mi smál
a ústa mi vmáčkl v zem.
Když padal jsem do mladých vln,
svět pokřiku lásky byl pln,
loktem jsem rozmáčkl květ.
A nyní již celý tak nahořkle voním,
v trávě se válím, čmeláky honím
a zelenou trhlinou dívám se v svět.
Jak těžké a nasládlé krůpěje,
z nichž každá se na srdce usměje,
světlo mi stéká v klín;
a po chvějících se chudobkách,
jímž zrůměnil lístečky milostný strach,
zřím míjeti boží stín.