Rolničky radosti, chřestote smíchu,
zářivé rakety šťastných dní,
opilá spirálo hořících barev,
písni, v níž tisíce písní zní!
Třeskote dveří, jež radost otevřela,
přívale plavý nenadálých jar,
na vlnách trávy rozhoupaná těla,
zavřená ruko, jež přijala jsi dar!
Oblouky lamp, vy města tiché oči,
jež bdíte za nocí nad steskem našich cest,
prapory slavností, jež ve větru se točí,
zápachu života, zápachu velkých měst!
Mé okno, jež býváš jak růžová rána
v mandlovém těle mladého rána,
stole můj, o nějž má duše bdělá
tak často se lokty podepřela,
dešti, jenž vlasy mé míval jsi rád,
mně líto je nocí, kdy oči mé spaly,
mně líto je života, že je tak malý,
že krátce jen můžem se pomilovat!