Maličké kolmice, ke slunci vzpiaté,
zelené chmýří, růžové, zlaté
na teplém mase hlíny!
Zcuchaný miláčku, probuzený
laskavou sprchou světelné pěny,
má široká, líbezná země,
jak důvěrně hovoříš ke mně
za procházky ranní!
Pod dechem fialek, křehkými listy,
všechen jsem družný a všechen jsem čistý,
vím, srdce dnes neporaní.
A nohy mé smějí se na cestu,
pro chvíli rozkošnou nevěstu,
za procházky ranní.