Nyní jsi u mne; pokojné chvíle
jdou v okna jak do zlatých bran,
slova jsou jako obvazy bílé,
jež položil kdosi na ústa mých ran.
Nyní jsi u mne; po bludné pouti
vítá mne vlídná světnice.
Och, moci na stín svůj zapomenouti
a ukrýt se pod úsměv světice!
Ruce jsou jako dvě křídla bílá,
všechno se usmívá domovem:
jaks’ mi je na srdce položila,
já věděl, že nezemru s tímto dnem.