Na vlnách temnot, v přílivu lásky
umdlený měsíc bdí.
Usnuli lidé, usnuly květy,
noc lásku všech milenců zrcadlí.
Stříbrní delfíni po nebi plují,
v poměnkách hraje si měsíční svit,
milenci z hrobu vystupují
na ústech živých se políbit.
Poměnky vadnou, jaro míjí,
och, kolik už na světě umřelo jar!
Hodiny lásky jen loučení bijí,
léto nám nevrátí uhaslý žár.
Nevěsta jede v umrlčím voze,
věneček pluje po vlnách,
milenec zemřel na skleněné hoře,
sen jeho bloudí v temnotách.
Nejdražší láska nejkrutěj mizí,
hlubina mlčí, marno se ptát.
Domů je daleko, svět je tak cizí –
srdce mé, půjdeme spát!