Uprostřed rukou mých, jež touha rozevřela,
dvě šťastná vahadla šťastného mého těla,
nad mýma nohama, jež krokem dálky měří
a jimž se tíha má tak bezstarostně svěří,
uprostřed těla rozkvetly mé sny,
života mého sluneční hodiny.
Uprostřed vesmíru, jejž obejmou mé oči
se země kvetoucí, jež z temnot v den se točí,
uprostřed hlasů všech, jež jako těžké vlny
v mé nitro vrhá svět a jež jsou touhy plny,
uprostřed hvězd a noci nesmírné
čas lásky tiše bije srdce mé.