„Proč šla jste večer domů za siesty?“
– Oh, znavil jste mne nervósními gesty!
„Já zadán měl přec valčík od Chopina?“
– Oh, byla jsem tak nějak unavena,
a vy jste, drahý, příliš vášniv byl!
„Ne, okamžik jsem pouze uchopil!“
– Snad zapomněl jste, milý, na mou pýchu?
„Já nevěděl, že slabá jste tak k hříchu!“
– Oh, pamatujte, že jsem žena čistá!
„Oh, promiňte, ma chère, oh, dozajista! –
„Proč odešla jste včera za siesty?“
– Mne chladnými jste znavil, drahý, gesty,
a pak já Musseta šla domů číst.
„Oh, přečetla jste, ma chère, aspoň list?“
– Ne, Chopina jsem potom trochu hrála –
„A kolik akkordů jste, drahá, vzala?“
– Mne rozladil mollový jeho tón –
„Pak – tuším – šla jste tiše na balkón?“
– Mně zdálo se, že něco na mne čeká,
noc byla vášnivá a sladce měkká –
„Oh, pardon, madame, jste přec žena čistá?“
– Oh ano, pane můj, oh – dozajista!