Mír, Bože, chraň, Rus, která prošla ledem,
Evropu, otrávenou lidožroutským jedem,
i malé státy, tak i také nás,
dej sílu nám, postavit pevnou hráz
ne mezi západem a východem,
by lidstvo stalo se jediným národem,
společnou sklízelo dozrálých plodin žeň,
vysoko zažehlo nesmírné lásky pochodeň,
na věky strhlo chudobu s potupy pranýře,
za svaté prohlásilo upálené kacíře,
sežehlo s tváře země nakažlivá doupata,
tajemství odhalilo podvodná a přesvatá,
prostranství obrozených měst ve vzduchu hluchém,
radostnou vůlí aby obživla a novým duchem
zem celá v počátku darovaného jara,
pole i luh když v údolí i v horách vůní hárá.
Volností opojeni a nadějí vínem,
vědomím, že jsme svobodni a že již nezahynem,
do nové doby k hvězdám vztýčeni my s písní jdeme
a tomu se již nikdy, nikdy nevyhneme,
co poznali jsme jako nutný světa řád,
jak první plány budoucnosti Marx na papír klad.
Jednodušeji to říci nedovedem:
Kam postavíš se, soudruhu, jsi všude vlastním středem.