Masaryk, Beneš, Štefánik hned stávají se nickou. Legionáři umlkli před vládou agrárnickou. Socialisace nespěchá, otázka ani ženská. Vlastence nadchne dnes jen banka Živnostenská.
Za hranicemi přespříliš se ozývají křiky. Padnul již návrh v sněmovně: Potřete bolševiky. Nad republikou vykoukla zlá, potutelná luna. Do Kladna přijel v půlnoci zdaleka Alois Muna.
Haste oheň, lidé drazí! K veškeré bídě ještě to nám schází, by propukl tu bolševický mor a Lenin stal se pro státníky vzor, vzor tyrana pořádných, zbožných lidí,
ze všeho kteří nejvíc nepořádek nenávidí, pro slušný řád byla by to pohroma, a pro stát sebevražda vědomá. Amerika by nám úvěr sotva dala,
placení úroků když by se obávala. Praktická co by řekla tomu Anglie, co spořivá pak sladká Francie? A myslete konečně taky i na Německo.
Je poraženo, pravda, to však není všecko. Za jeho prestyž můžeme se schovat, a budeme s ním přece obchodovat. Jakýpak Slovan, Rus je nám dnes cizí.
Kde hyne prospěch, tam slovanství mizí. Tak mluvilo se přátelsky i cize. Jinak to nešlo, byla tady krise. Stoupni si pěkně, cháme, za vrata!
Kdepak je špičák, kde je lopata? Vidíš, cos spískal, když jsi příliš jásal, předčasně jsi se na panstvo v své modré bluze kasal. Tady máš ovoce neprozřetelných řečí.
Můžeš si spočítat, kdo je pán ještě větší, než ten tvůj Lenin v Petrohradě vlčím, o strašném hladu v Rusku když raději mlčím, můžeš se podívat v Hybernské za sklem v domě,
jak tam tví továryši musejí žít skromně, chléb z rašeliny, polepený hlinou, jedinou potravou je, po níž houfně hynou. Tak zhyneš také ty, nepodáš-li se nutně,
nechceš-li v mukách hlady umřít přeukrutně.
Cookies on Poetry Cove