X.

Mocnosti světa jako blesky bijí, větrné tornado úsilí nepomíjí, třeba že heslo: Divide et impera nad velkoměsty opakuje za šera,

že starou zvolil si nepřítel methodu, když flotilu svou pouštěl na vodu, bez ohlášení kotvy v noci zved a ofensivní rozkaz dal: Vyražte vpřed!

Co je nám spřeženců připravená válka, čím je nám jejich dobývačná dálka? Běs zasahuje bezděky ve spoje tuhé, nechtěje, nevěda, osudy stíhá druhé,

sám přetrhává zájmů spletlou síť, krvavou tká si bezestopou nit, nemoha hnout se v troskách vlastní zkázy, v bezmoci vraždí se a cestu vpřed nám razí.

Tak probíhala po slepu i první válka světová, perspektiva se prohloubila úžasně blesková, říše se kácely a c. k. epaulety, odznaky, medaile a prestyž mnoholetý

van odvál mstivé hrůzy vichřice a vojíni, bez discipliny, majíce jen jeden cíl a jednu vůli tvrdou, rozmetat do všech stran tu chásku hloupě hrdou,

jež na jatky je hnala jak řezník brav a skot, by nadělala z lidí změť zdivočelých rot, s bubny a polnicemi z front vraceli se vesele a nikdo neviděl je stavět se před kříži a v kostele.

Kam přišli, hrnouce se domů, na sever, jediným heslem řídili se: Ber, a haj svůj vlastní směr! Na stanicích se divili jim páni přednostové, jak poroučeti dovedou vrchnosti tyto nové.

Po celé Evropě, jak kde co leží, chuť náhle zkvétala, docela čerstvá, svěží, císaři pánu vzdáti chválu díků, pořádnou založit si svoji republiku.

Bylo tu hádek, křiku a zbytečných svárů, panstvo sedalo do aut a do kočárů, kdo bál se právem spolehlivých smyček, skromně se spokojil i pohostinstvím bryček.

Neb nikdy neví se, co vzpomenout si může, kam připíchnout by chtěla krví čpící růže ta pouliční nekáraná lůza, jíž Svoboda a Rovnost ochranná je Musa.

Na východě tam v dáli lidská píle chvátá, samoděržavná Rus by přestala být svatá, na bodácích svých pušek karafiáty majíce, rudoarmějci překračovali hranice.

Všude jsi slyšel Internacionálu, v Petrohradě vlád Lenin z carských sálů, v Berlíně Vilémova rota junkerská a husarská zkoušela, zda se obnovit dá disciplina císařská,

v Londýně zkoumali, kam došly na Toweru rafije, v Paříži, zda postoj hrdinů dost krásný je, v Praze a v Ostravě a v Bratislavě, hodina zdali udeřila právě,

jež pro spojení Čechů se Slováky vyzní, by svorností je obdařila, světa přízní. Každý tu oslavuje T. G. Masaryka. Však příliš brzy zakazuje se tu polemika.

Zřídí se parlament. Jsou mistři a též učni. Nadchází doba téměř revoluční. By hostina se lidem v břiše slehla, neviditelnou diktaturu zahajuje Švehla.