Milenko, jež jsi se stala drahou srdci mému v záhadné hodině, kdy duše vyrůstá
v pohledech tajemných jak kalich lotosu, jenž za noci se vzkřísí nad fosforově chorým jezerem, snad ani nepochopíš,
jak mohlo zahořeti mé smutné srdce pro tebe, květe liliový, holubice snivá s pohledem důvěrné večernice,
vynořelé nad borovinami. Zrcadlo nebes, které se zjeví se nad propadlinami kol jarních, kouřících polí,
po nočním dešti z rána! Miluji v tobě svou něžnost. Barevné vzrušení, které se zmocní země a travin a duší,
když bílá mlha vydychuje z tisícerých otevření při dopadu blahorodného slunce v nivách! Miluji v tobě své snění. Tiché udivení,
které zastaví osamělého, když bloudí za podzimních odsvitů hustými hvozdy a náhle se promítne do zúžené dálky průsek, skončený světlezelenou spletí haluzí,
podivuhodně stylisovaných do forem malovaného okna ve starém gothickém chrámu! Miluji v tobě svou duši.
Myslím na tebe více než na modré zrcadlo nebes. Kreslím si tě krásnější než lesní fikci gothiky. Miluji tě více než kouřící zemi z jara. A proto, milenko,
že mi tvůj pohled v památné hodině vybavil obraz důvěrné večernice, útlé tvé ruce vzestup mlh, úsměv tvůj tklivý
zlomený průsvit paprsků v podzimních lesích, řeč tvoje něžná hudbu mé duše, meditující v neděli odpoledne na horách, proto tě, dívko má, miluji.
Snad ještě nepochopíš slova má, tak jako já jsem dlouho nechápal pohledy země, oblohy a lesů, úsměvy slunce, hvězd dálných a luny,
pokyny květů, klasů kyv a chvění, znamení mlhy, večerních záplav, půlnočních tišin, ptáků let, travin dech a pochod oblaků, život všechen,
harmonii jeho a slávu, a truchlivou cestu svého zvědavého srdce. Ale ty, má vyvolená, pochopíš
jednou večer, až budeš sedět v zimě vedle mne, bříza bude zpívat v kamnech píseň vykoupení, plameny budou malovat doutnavými štětci strop,
venku bude naříkat romantický vítr a já přitulen k tvému dobrotivému srdci, v ruce své drže něžnou tvou ručku, budu ti vypravovat
smutnou pohádku svého zanedbaného srdce. Pak teprv pochopíš, proč jsi se stala drahou srdci mému, milenko.
Cookies on Poetry Cove