Sup proti supu chránil vlastní lup,
tisíci bodáků se obnovoval chrup
všežravých armád, shnilých monarchií,
pod knutou discipliny které ještě žijí,
a tam, kde do kostela chodilo se podle zvyku,
nábožně šeptalo se u zpovědnic kajícníků.
Nejméně zpovídal se kořistnický klub,
novin se líhlo, lží a intrik jako hub.
Dost našlo se i v chatách úplatkářských chámů,
ochotných bídáků dost soudruhům kopalo jámu,
za pokrytecký úsměv, za jidášský zisk,
za zdání významu, že pán jim ruku stisk,
líbivě mluvilo se někdy na schůzi,
v upřímnost aby uvěřili zrádcům soudruzi,
a byla to jen šibeniční klička,
v důvěrných schůzích která do půlnoci vyčká,
by vyslechnuty byly tajné plány
a policii doslova hned zrána byly dány.
Kdo vypočte je všechny, zaprodané kramáře,
až budem soudit my v den slavný na jaře?
Kdo objeví důvěrné jejich spisy,
vyfotografuje hostin přeplněné mísy?
Jak zbledne bohatých i chudých zrádců chátra,
až budou padat hlavy s nejvyššího patra?