Byl večer truchlivý a bičující
zoufalé klasy dešťů provazy.
Hrom ve mračnech si křivou rozžal svíci:
k efektní zkáze mnoho neschází.
A nedaleko pod skalami vzteklou za vodou
kostelík hrom zapálil šťastnou náhodou.
Byl večer bouřlivý a v skalách lkaly
bázlivé děti svými s matkami.
Sedláci ohně dole zhasínali,
hořící břevna tloukli rukami.
Kostelík shořel, ale na faře
kostelník marně shání faráře. –
Byl večer bouřlivý, nešťastném na břehu
skryt v rybářově chatě farář dlel.
Proč zrovna dnes teplého z noclehu
jej umíráčku hlas do psoty vyháněl?
Ó v hrůzy chvil ta strašná záplava!
Bůh věrné chraň, den soudný nastává.
Byl večer bouřlivý a jaký děs –
s hořící pochodní sem lid ved její muž,
– bizarní průvod štěkavý a zpustošená ves,
neštěstím ohně zšílená, hle, Satanova druž.
S farářem mladičkým rybářka nahá
do vody ulehnout marně se zdráhá.
Byl večer bouřlivý a děti spaly
na prsech matek v skalních jeskyních.
Už dole ohně samy zhasínaly
a v rhytmech šílenců groteskní nes se smích.
Pak měsíc z mraků vylez, zloděj lstný,
mdlou řeku osvítil a zlý břeh bolestný.
Byl večer bouřlivý a žalující.
Po vodě plynuly tři, čtyry mrtvoly.
Hrom v oblacích už zhasnul křivou svíci,
i zhasly na návsi ohnivé plápoly.
Rybářka s farářem, kostelník s monstrancí
a měsíc nad nimi. Je po tanci.