Na bleděfialovou látku hedvábnou bys měla obrázek mi hezký vyšíti: kuchyňku vaši důvěrnou a převábnou, jež z paměti mi nechce vyjíti.
Zřím v přítmí třepotavý štětec plamenů po nízkém stropě na večer se míhat, a cítím v srdci teplý zurkot pramenů splav citů nad hráz touhy zdvihat.
Je venku máj a v kamnech klestí praská, i měsíc vyšel steskuplný nad nivy, v mém srdci zpívá naděje i láska, moře mých citů mají přílivy.
A slova jdou: jak z pastvy ovcí stáda, jak večer ve své hnízdo ptáci, tvá matka vypráví, co kdysi měla ráda, a tklivou vzpomínkou se v mládí vrací.
Tvá dobrá matka: malá, suchá žena s úsměvem teskným kolem drobných úst, tajemství zná, čím stoupá žití cena, jak zrno radosti ke hvězdám může růst.
Tvůj otec stále úsměvný s tvým modrým zrakem má výraz lidí erotických dob, já chtěl bych býti fantastickým ptákem a hledat kraje zašlých jeho stop.
U kamen v koutě jako holubička ty sama sedáš, naslouchajíc řeči, a nevím, zda má ostýchavost vyčká, nepokoj srdce mého když je větší.
Nesmělá křídla mají moje myšlenky a vznášejí se kolem snů tvých splavu, když hledím v modré oči svojí milenky, na ozářenou, zplameněnou hlavu.
Pohledy všechny jenom zpola vnímám, na cestě vozy vět mých v písku váznou, já obrazu si jednoho jen všímám a silnici své řeči vidím prázdnou.
Dojemnou touhou duše moje zkvetla, hovory naše vzrušily mě smíchem, veselost tvoje do zahrad mých slétla na křídlech míru v ozáření tichém.
Měsíčná noc je, do dálek mě vábí, květové hrozny vůní líbají, těžké mám srdce a jsem láskou slabý, a moje touhy hnízda nemají.
Nesmírná něha hvězdným kosmem pluje, pod stany noci nebezpečí není, a moje touha teď si vyprošuje od tebe první sladké políbení.
Cookies on Poetry Cove