Skip to content
1877–1955

SLUNCE NAD ZÁVĚJEMI.

Jiří Ruda

Diskretně ulehly kadence světel nad sněžné střechy statků a stodol, nad bílé nivy s okrajem lesů, nad obzor smavý i nad hory dálné.

Nebeské modro nad bělostnem sněhu, milostný úsměv nad panenskou zemí, předtucha jara a slíbené požehnání! Všechna nebezpečenství jsou odstraněna,

slzy oblaků i bolestí vykrystalisovaly v démanty a bílé plachty nadějí jsou rozepjaty. Vejděme do polí a těšme se laskání světel a poddejme tělo své lichotné lázni teplých pocelů!

Vibrace sněžného stříbra ochutnáme všemi sítnicemi, samety prostorů vděčně pohladíme svým úsměvem a nesmírnou něžnost paprsků políbíme. Oddejme se zúplna objetí něžného milence!

Přimhuřme oči a ponořme se v kouzlo útěšných líbání průhledných modří. Architektury oblaků navěží naše pomyšlení, daleké perspektivy sloupů přiblíží naše touha,

odlesky mramorů a tepaných nádher oslní vteřina, andante našeho očekávání bude hudbou... Kolonádami oblaků mihnou se dívčí paže, všechny římsy zámečků zahoří liliemi

a naše naděje zavíří tanečním krokem. Přístavy uvítají nás třepotáním všech vlajek, veslaři minut nás vezmou do lodiček a dívky budou na nás pokřikovat sladkými jmény.

Světelné kolonády se rozepnou do dálek, obzory nabudou jásotné nesmírnosti, přítomnost zahoří odleskem nekonečna a nad minulostí snesou se holubice míru.

Tak oddáme se důvěrné fikci básníků, že jsme již opustili plačící zemi, slzavé údolí že pod námi zarostlo kvítím. Všechny věci nám budou bratrskými:

Obloha bude jezerem, bělostné sněhy plachtami, naděje naše stožáry, myšlenky zlatými vesly,

pocely zpívajícími ptáky a lichotné paprsky předjarních dnů rozkvetou světlomodrou hladinou – zlaté moře třepotavých kalichů...

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
SLUNCE NAD ZÁVĚJEMI. · Jiří Ruda · Poetry Cove