Než proberou se z mračen kalné obzory
a věřící než vyjdou z kostela,
já na pouť vydám se přes doly, přes hory,
neb trapno hleděti, jak blbnou docela.
Břichatí faráři je těšit budou nebem
a vojáci se mířit naučí,
dělníci pěsti sevřou nad zkoralým chlebem,
reakce rozestře své sítě pavučí.
Klid ticha lehl do pochmurných stínů,
stesk opuštěných plyne po vodě:
než kořistníkům poddal bych se, zhynu,
neb dobrodružné odevzdám se náhodě.