Ode jha mraků osvobozené, zbavené slzí a smutku, jenž napadal v duše, zářivé, slavné a modré, vykvetlé do nejčistších světel, v nichž lámou se barvy,
zjasněné pro oko smrtelného, jenž dýchá tvou radost a vůni, nádherné, nejvyšší stožáry paprsků vztyčující, úsměvné nebe, neviditelný moste,
jímž přecházejí zakletí z údolí slzavého do říší tajemných radostí, nepohorši se nad smrtelným, jenž odvažuje se zvedat své vznícené zraky k tobě, ó, zářivé, radostné modro, rozlité do šíra
nad zeměkoulí. Syn tvůj, jenž bloudí po březích tvého modrého moře, po tobě vzpíná toužně své ruce, aby v ně zachytil nádheru tvoji a slávu.
Duši svou dokořán otvírá, plamenný kalich, by světlo tvé plavé nalilo do ní barvy a vůně. Myšlenek stáda na pastvu pouští do šťavnatých zelení pozemských luk, jež svítí oranží květů.
Na lodi života svého napíná plachty, odvážný kormidelník lodníky svolává, plavce i děti, zástupy svolává, bratry a sestry, národy všechny, by vyplout mohl na hladinu tvoji.
Svou milostí nás posiluj a nezastírej tvář svou před námi! Ve výšce ohromné ať plane nad námi tvůj žhavý lampion, kde dávno roztříštěna mdlící skla, ať vlévá v žíly naše teplo života, ať krev nám rozproudí,
až shromážděni na palubě se zemí se loučit budem. Již mizí pevnina a břehů květný lem se zvolna zrakům ztrácí. Jsou bíle prostřeny dnes všechny stoly na palubě, jsou kvítím ověnčeny stožáry a do lan mladé ratolesti vpleteny
a dětí polétavý tlum pobíhá po lodi. Och, děti naivní! Přec všimla jsi si, ženo má, jak vhrnuly se do zahrad dnes časně z rána, jak ulamovaly tam květem obsypané sněti,
radostně při tom zpívajíce? A obraz jejich mladého nadšení a mladé touhy zajisté dlouho ti utkví v mysli, ten obraz vábný z předposlední chvíle před odjezdem,
kdy tleskala’s rukama při jejich šumu a dupotu na lodi, jak děcko docela maličké? Děvčátka bělostné plachty prostírala, děvčátka úpravné kytice po stolech rozdělovala,
hošíci zpívali v lanoví při upevňování větví. Již mizí pevnina a břehů květný lem se zvolna zrakům ztrácí. Ze zahrad pozdrav odevzdané vůně plyne k nám. Loď naše pluje, och, pluje dnes v dálky, v modravé dálky!
Já, básník nové doby, pěvec těch, kterým rozkvetly v duších zahrady nadějí, odvážný kapitán, jenž myšlenky své poslal na služebné cesty k pólům,
ten, který rozhořovat dává na lukách svojich tropickým vegetacím radostných snů, ten, jehož duše ohnivá září jak ohňostroj za večera zapálený v májových zahradách,
po věky budu ti blahořečiti, neb milostí tvojí zrozen jsem a milostí tvojí kvetu a milostí tvojí všem bratřím zpívám,
všem, kteří neznají rozdílů plemen a národů, všem, kteří odvahu mají veřejně vyznat, že jejich touhy vyrazí z vlasti, z prokleté vlasti, že jejich duše křídla má smělá a neohrožená,
že jejich duše prudká je a široká, jako je nezměrný oceán vody a modra a věčna. Modro, jež rozlito do nekonečna! Nekonečno, jež rozpjato visí v nejčistší modři!
Nejčistší barvy, jež lámou se v květech! Květy, jež dokořán rozevrou kalichy plodné, až zachvěje se pod slunečním dechem spleť hustá, plná medu a pelu z tyčinek zlatých,
a žluté prašníky se rozkývají jak srdce poledních zvonů, které vyzvánějí na poplach k odjezdu do Jiných Světů, na smutných tvářích úsměvy blaha vyluzujíce. Úsměvy blaha, které se roznesou v dálky!
Dálky, jež objeví závrati propastí! Propastí, ve kterých zahučí ponorné řeky! Ponorné řeky, kde dokoná smutek! Smutek, jenž změní se v nejvyšší radost!
Radost, jež rozepne bělostná křídla, křídla, jež změní nás v duhové ptáky, ptáci, jichž zobáky kouzelně zahoří (neboť ty písně poplují v toninách sladkých)!
Tóniny, které v nás života probudí sílu! Probuzení, při němž se zjeví užaslým zrakům pevniny nové, čarovné ostrovy, kde sídlí pohádky všech, pohádky, o kterých nezdá se smrtelným!
Zázračné modro nebes! Smrtelní zbaví se milostí tvojí okovů zemských, bídní a chudobní mozoly ztratí a rány všech se zhojí. Pod hebkými doteky měkkého tepla roztaje záští
a tehdá zjeví se duše naše očistěny, poprvé zase v původní nádheře zrození, ty duše slavné, tak ještě milostí zadýchány, tak ještě pelem posypány, tak ještě vůní ovívány, tak ještě barvami rozžíhány.
Cookies on Poetry Cove