Zašumí lhavě masopustní tance
pro zdání dobrodušné pohody
a zpovědníci zbožné elegance
rozhřeší snadno hříšné úrody.
Zas půjdou městy polekaná hejna
(ballasty krajek ženy nalíčí)
a v ústraní kdes duše dobrodějná
ulehne do vln, kde hlad nekřičí.
Do vesnic včelných, kde květ vzpoury hnije,
houfečky orthodoxních alumnů
máť církev vyšle, kde snad ještě žije,
poslední ulít jiskru rozumu.
Pámbíček krotký naději dá lstivou,
pozlátko nebes chleba nahradí,
vánoční písní nebezpečně mdlivou
na věčnost půjdou vězni neradi.
A zbude všechno... bída proletářů,
nemožná hesla, trapné návyky,
i profesorská nuda kalamářů
a bezevládně smutné výkřiky.