IV.

Let čtyřicátých minulého století klus začal po horách a lesích šuměti. Parního stroje vyzývavá houkačka, kladivo, špičák a hornická vrtačka

znamení daly novým pokolením a křik se rozléhal: Svět od základů změním! Durdivý pokrok na cestu se dal, kdekoho do boje a sváru vyzýval.

To do záhlaví oněch dob však kladu: Přerod se začal na pozemcích Buštěhradu. Teprve potom také na Kladně začalo kopat se do hloubky důkladně.

Slyšíš tu jména: Váňa, Jirátko. Několik boháčů pak přišlo za krátko, byli to: Novotný, Klein, Lanna. Základna tím tak byla dána.

Vzrůstalo Kladno, stavěly se domy, hospodářský ruch tu zkvétal nevědomý. Čecháčků kapitál se zapotácel v mdlobě a v kratičké a nečekané době

vnikl sem Prušák, veden c. k. rukou, by ukázal, jak stát se může mukou, co požehnáním rozrůst mohlo v chloubě, ne plemenit se v rakovinné zhoubě.

Na úkor zdraví národního panství, k rozmnožení a kletbě chuligánství, k rozvratu povah, charakterů hrůze, jež dovoluje kořistnické lůze,

bez práce aby hromadila nebetyčné jmění, dělníka za vrata pak poslat v okamžení, když nespokojen se mzdou nelidskou, stává se pomíjenou jen nickou.

Za nocí do kraje šlehaly huťské plameny, narůstal kapitál, podpírán kolika sty rameny, kypěla drzost pohrdavých Němců, nebes se dotýkala pýcha cizozemců,

geyziry do výše tryskaly akcií bez ohledu, zda koho zabíjí pro zpupné panstvo z pecí povytrysklý proud, dnem nocí když hřměl rozkaz strojů brvou nepohnout,

když žhavých prutů, kolejnic hadi se míhali, hranoly železa špalky být přestaly. Martinských pecí gigantické hrušky plameny nabité, nestvůrné pušky,

chrlily mračna oranžově divá, pec za pecí, zvířata uhrančivá bouřily požárem a nebezpečím žáru, šlehaly po lidech jak světlo do komárů.