Uprostřed Evropy
maličká republika
jak na stole budíček
vesele tiká.
Buditele tu mají
a vlastence tlusté,
žurnály dobře vychované
a konfiskace husté.
Aféra tady puká za aférou,
to krysy příliš vlastenecké
přebytečný lůj pod podlahou žerou.
Dlouho ten žert však netrvá.
V disciplině jsme v začátcích teprva.
Ať krysy hryžou a žerou z mísy,
jež nebyla pro ně,
na konec octnou se na průhoně.
Ať chce anebo nechce,
zpočátku žije si lehce,
dokud je plna mísa,
každičká krysa
a chválí Hospodina.
Najednou lapena v pasti,
chce ulici zmásti
pokřikem: jejeje,
nechte mě, chyťte zloděje!
Udeřila dvanáctá hodina.
Vysoko nad davem, nad krysami,
hospodář sídlí jako nad hvězdami.
Buditel, bojovník, rádce a táta,
tichý a sám v sebe zaposlouchaný,
vládce i karatel, i soudce náš.
Všude ho slyšíš, všude ho zříš,
když zmlkneš a do ticha zavoláš,
na všechněch cestách
svit jeho ducha se kmitá
a podoba jeho jak živá,
tvář hořem zbrázděná a starostlivá
z odrazu slov a rozmachů svítá.
Nejsou jen krysy, jsou i pomocníci,
oráči, bojci a stavebníci,
ti s presidentem jdou,
řada za řadou,
plánují, budují a sejí.
Žehnání i kletby je provázejí.