Známť já jedny krásné háje, Znám v těch hájích šťastnou ves; Tam si ještě staví máje Nevinné milosti ples.
To jsou háje jako ráje – Tam mou píseň, vánku, nes: Přes ty hory, přes ty doly, Přes ty vody, přes ten les.
V hájích onněch rozkvétají Okotěšné květinky, Po kvítkách se kolébají Medoplodné včelinky;
Šípy mají, nepíchají Hájův onněch růžinky; O, takové jenom v ráji Vykvétaly bylinky.
A v té vísce dorůstají Roztomilé dívčinky, Na líčkách se zardívají Vábivé jim malinky;
A kdy hrají, usmívají Modré jim se očinky; Takovéto jenom v ráji Naleznete dušinky.
Tam jsou dívky jasnočelé, Tam jsou švarní junové, Oči mají černoskvělé, Tváře mají růžové;
Pro přítele – nepřítele Plaší jejich zrakové: Tam jsou Češi v kráse celé, Tam jsou čeští Čechové.
Láska, věrnost v onnom háji Jako sestry domují; Tam své plesy slavívají, Kdož se vroucně milují,
V žití máje z ráje k ráji Ruku v ruce putují; Neboť, komu ruku dají, Tomu srdce věnují.
Tam na větve vyhazují Dívky věnce májové, Tam se ještě ohlašují Předků našich zpěvové,
Připravují, proskakují Svatojanští ohňové: Tam se ještě pamatují Staročeští zvykové.
Jinošické jsou ty háje, Jinošice jest ta ves, Kde si ještě staví máje Nevinné milosti ples;
To jsou háje jako ráje – Tam mou píseň, vánku, nes: Přes ty hory, přes ty doly, Přes ty vody, přes ten les.
Cookies on Poetry Cove