Včera sem vám ve snu
Božskou zhlédl krásku;
„Spas mě, dívko!“ zvolám;
Ona: „Miluj lásku.“ –
Z ráje svého prchá,
Kdo se lásky štítí;
Bídák! zemře dříve,
Nežli počal žíti.
Violinka kvete
V stínu temném skryta;
Violinka vadne,
Den jak nad ní svítá;
Tajná láska blaží,
Láska kvete v hrobě;
Miluji! A ještě
Sem to neřek’ tobě.
Zejtra bude svátek
Dívky srdce mého;
Což pak ti mám, dívko,
Dáti vázaného? –
Všecko, kdybych mohl,
Celou zem i nebe,
Nejraději ale
Dalbych ti – sám sebe!
Neplač, dívko, neplač,
Neplač! prosím tebe;
Rozplačí se hvězdy,
Rozpláče se nebe;
Budou pršet slze,
A mně, dívko moje,
Nebude lze jíti
Pod okénko tvoje.
Milostenko rájská!
Jednou tě uzříti –
A žít s tebou věčně,
Nebo hned zemříti!
Ach, já spatřil také,
Dívko, očka tvoje;
Já jsem tvůj, ach tvůj jsem,
A ty nejsi moje!
Kdybys mojí Laurou,
Dívko, býti chtěla,
Věrného Petrarku
Mnou bys obdržela;
Nemohlť bych jak on
Velebit tvé líce,
Za to bych tě ale
Milovat chtěl více.
Myšlénkám se bráním,
Bránívám se spaní,
Abych jenom déle
Myslit mohl na ni;
A když se přec spánek
Na mé oči skloní,
Těším se, že se mi
Bude zdáti o ní.