Dnes pochopil jsem, že jsem zbloudil s cesty,
s té jediné, jež k cíli přivádí.
Pro touhy veliké, sny s gigantními gesty,
já zapomněl jsem zcela na mládí.
Zbloudil jsem s cesty... Měsíc pode mračny,
a nevidím ni na krok před sebe.
Opodál číhá vrah můj krvelačný.
A je už marno prosit do nebe.
Tož tady zvadnu, jedovatý kvítek,
a – zbloudiv s cesty – padnu do bláta.
Rodiče cnostní buržoasních dítek!
Výstražný příklad vám dá bajka ta.