Je večer šumný jako vlídná řeka.
Čistotu nebe mráček nekalí.
Jde vzduchem zvláštní melodie měkká,
jakoby v dálce housle plakaly.
Les modravý a zlatá pole širá
se černavého halí do roucha.
A člověk mlčky do daleka zírá,
zatají dech a tiše naslouchá.
A kolem všechno mluví divnou řečí,
zpívá v ní pták a klasy ševelí,
zapadá do ní teskná píseň něčí
a zvoní z ní smích dívčí veselý.
V té chvíli celá země je ti blízká,
vítězně zní hlas její jásavý.
A světlo, které z první hvězdy tryská,
v tvých očích jasnou stopu zůstaví.