Ubohé oči, zarudlé pláčem
za nocí kruté bolesti!
Vpily se do vás stesk a bázeň,
na dno vám lehlo neštěstí.
Vidím ve vás zaplanout blesky
nějaké touhy horoucí.
Sníte snad o nádherných květech,
o květech země budoucí.
Ale marně, ubohé oči!
Květy se nikde nezjeví.
To že jen stále v otrockém pláči
hledáte marné úlevy.
Nezkvete nic, co zalily slzy,
všechno mráz drsný popálí.
A jenom smutek, nesmírný smutek
rozpláče se tu do dáli.
Pro budoucí žeň se do země musí
uložit síly semena.
Musí je živit vzdor a touha,
krví musí být zmrvena.