Konečně jsem se probudil
dlouhého ze spánku.
Konečně zase spatřil jsem
rudý svit červánků.
Po dlouhé noci, jež záhubně
na prsa dopadla,
na prsa uboze vychudlá,
předčasně uvadlá –
přece jsem rána dočkal se,
jež přišlo jásavě.
Na břehu Bečvy ležím teď
vonící ve trávě.
Slunce mi teple líbá tvář,
do srdce vtéká mi.
Podivno, že ty polibky
tak sladce omámí.
Podivno, že ty paprsky
do duše nalejí
takových zdravých, smavých tuch
jásavých nadějí
na šťastné dny, jež přijdou mi,
radostné na mládí,
na slunce, které krásné sny
svým teplem pohladí.