Hluboce vzdychly zadumané lesy – –
Tož nenašel jsem ani člověka!
Má duše se už všeho boje děsí
a každá cesta je mi daleká.
Chtěl bych jen hlavu sklonit v jedny ruce
a v jedněch očí hloubi utonout.
Srdce by ztichlo, které bije prudce,
volně by plynul horký krve proud.
Takové oči, v kterých kvete mládí,
jásavé oči, v kterých píseň zní –
ty Vaše oči duši moji svádí.
A toť má touha, touha poslední.
Neb všechny touhy zvolna pomřely mi,
odešly tam, kde nikdo nečeká.
Má mladá síla zahynula s nimi,
a každá cesta je mi daleká.