A chtělo se mi náhle zaplakati,
svou celou bolest v něhu slzy vlít.
Poslední hvězdy pod mraky se tratí
a temnou nocí nepronikne svit.
Dnes mě má hlava bolet nepřestává,
to je už, myslím, konce počátek.
Kdes v dálce za mnou, tam je píseň žhavá,
kam nepřijdu já nikdy nazpátek.
Teď teprv zřím, že nemožno jít někam:
jsou všechny cesty sněhem zaváty.
A já se už i svého hlasu lekám,
sám sobě říkám: bídný, proklatý.