Pod modrou oblohou se otevřelo peklo,
jde jaro úsměvné a nese slzí proud.
Pro měšce boháčů co drahé krve teklo,
co květů nádherných muselo uvadnout.
V továrnách, po dolech vzrůstají mrtvol kupy,
milion životů předčasně umírá.
Milion výkřiků o pomoc marně úpí
a stále žíznivy jsou rety upíra.
Jdou chránit pořádek, jdou, vlekou s sebou děla,
legie bodáků se staví před vraha. – – –
Mrak tupé bolesti už přestal stínit čela
a v srdci vzklíčila nesmírná odvaha.
Prokletí jásavá se rozhlaholí kraji.
Nad hroby čerstvými jde pomsty hodina.
Zčernalé krvavé se pěsti zatínají,
sto přísah hrozivých se slavně zaklíná.