A bude nutno mnoho opustiti,
než Svatá Zem se zrakům objeví.
Nějaká hvězda kdesi v dálce svítí,
snad možno u ní najít úlevy.
V divoké chvíli zporážel jsem cíle,
daleká hvězda už mě neláká.
To bude jednou, v smavé noci bílé,
kdy ve mně vzpučí touha tuláka:
Vrhnout se v náruč rozvášněným bídám,
s životem bít se o každičký den.
Té kruté půtce, v které padne, vydám
sentimentální, nesplněný sen.
A zapřu mnohou ze svých nenávistí
a naučím se lecos milovat.
V jednu chvíli nebudu mít co jísti
a v druhou chvíli budu míti hlad.
Ale ta duše nekonečně vzroste,
zápasy kruté duši zocelí.
Až přijde život ve své kráse prosté,
zatopí ji pak svými pocely.