Mně někdo umřel dnes, já slyšel jeho povzdech,
jak útlou květinu když vítr přelomí.
Pláč tichý, drásavý šel po ztemnělých hvozdech,
kde křídla bělavá se chvěla nad stromy.
A něco sřítilo se v nivách mojí duše,
a marně proudily tam horké slzy mé.
Já půjdu životem tak zlomeně a hluše...
Oči se nezvednou a duše nevzplane...