Jsem v úpadku. I smát se zapomínám.
Můj smutný hrad se v trosky rozpadá.
I bude třeba obrátit se jinam,
až dozpívána bude ballada.
Jsou výšky pyšné, nedohledné kdesi,
slunce v nich hýří, mládí kvete tam,
jsou zlatá pole, neprostupné lesy,
jas života a skvoucí lásky plam,
hlas zvonů kraj ten v hedvábné mhy halí,
a stále měkká jarní nálada.
Tady je tma a někdo pláče v dáli,
kde nad ruinou slunce zapadá.