To včera byl den zoufalý a prudký.
Nepřítel octl se až v táboře.
– Tož musím zapříti své všední smutky.
Pošlu je třeba někam za moře.
Ještě jsou bídy veliké a děsné,
jež zastrou všechny malé bolesti.
Ještě dráp hladu v zraky tiché klesne,
jde ještě světem velké Neštěstí.
Nutno se vrhnout do zápasu s bídou,
přes řeky krve mosty budovat.
Snad ještě časem drobné smutky přijdou.
Ale je nutno s větším bojovat!