Nevím, proč asi srdce mé
tak smutně zavzlykalo.
Pámbu mě, tuším, nemá rád,
a když, tož jistě málo.
V neplodném stesku uvadá
moje ubohé mládí.
Nikdy jsem věru nečekal,
že všechno takto zradí.
Už také časem zapláču,
děťátko revoluce.
Toužím po bílém plaménku,
jenž by mi ohřál ruce.
Jdu opuštěnou ulicí
a k dobrodružným jízdám
frivolní hloupou písničku
si ze zoufalství hvízdám.
Nějaký netvor ohyzdný
si na mě brousí zuby.
Lodička mého života
se řítí do záhuby.