Dnes chtěl bych líbat jedny žhavé rety
a v jedněch očí hledět hlubinu.
To proto jen, že život můj je kletý,
a že už brzy bídně zahynu.
Má touha je už hrozně rozžhavena
a možno je se o ni spáliti.
Je vlastně jejím ztělesněním žena,
a její podnět: smutek ze žití.
Takový smutek, který nezná hrází,
jenž rozlije se z dálek do dálí,
paprsky teskné po hladině hází,
radosti ničí, jež tu zůstaly.
A nebe je tak šedě popelavé,
v mé duši zánik zpívá písničky.
Dnes chtěl bych líbat jedny rety žhavé
a cítit věčnost, člověk maličký...