Lkajíc vdova
Ptá se znova
Jiříčka:
„Kde máš svého
Milostného
Tatíčka?“
„„Vždyť pak bdíte,
Dobře víte,““
Dítě zas
Povídalo,
„„Co se stalo
S ním v ten čas.
Mnoho věrných
V pláštích černých
Přišlo sem,
Otce vzali,
Zahrabali
V chladnou zem.““
„Ty pro něho
Synu jeho
Nekvílíš?
Nepříjemnou
Bolest semnou
Nezdílíš?“
„„Milá máti!
Máte znáti,
Co pravil;
By mé lkání,
Bědování
Zastavil:
Živli bude
Ctnostně všude
Jiříček;
Tvůrce všeho
Bude jeho
Tatíček!““