Kam ste prchli v prudkém letu,
Krásní dnové mladosti?
Těšívalo všecko mě tu,
Zvalo k čisté radosti.
Co mne jindy těšívalo,
Víc mne k sobě netáhne;
Čemu srdce výhost dalo,
Po tom ruka nesáhne.
Svraskaly se ladné tváře,
Teď jen rtové šeptají,
Zhasla očí jasná záře,
Těžké nohy klesají.
Vše trvá jen okamžení,
Zhyne zase v krátkosti;
V široširém světě není
V ničem žádné stálosti.
Když se tedy všecko mění,
Měním já i podobu,
A ta v krátkém okamžení –
Klesne také do hrobu.