Bedlivě když křehký stromek hlídá
Člověk v ourodné kdes zahradě,
Pilnosti své někdy k náhradě
Sladké ovoce pak z něho jídá.
Častokráte ale na něm vídá,
An mu neslouží zem ve sadě,
Žeby stát měl v jiném oupadě;
Tam ho vsadí – potom plody vydá.
Smrt zde člověka když zachvacuje,
Z prostředka ho přátel vytrhne,
Hmotné tělo jenom usmrcuje.
Druhá polovice však se vznese
Zhůru, tam se k tvorci uvrhne
A ovoce spanilejší nese.