Hněvem proti sobě nakvašení,
Chystají se oba k válce nové
Jako kdesi rozdráždění lvové. –
Žádný není z nich snad k ukrocení:
Darmo sousedové k smíření
Namítají jim svá navržení,
Marné jest i chotí kvílení,
Jejich hněv – ten není k udušení. –
Tito zůřiví však odpůrcové
Věnceslava svatého
Ejhle! nábožní jsou ctitelové!
Pomocníka mocného
Krůvoj, též i Beneš vroucně vzívá,
Za vítězství slavné prosí,
Slzami své líce rosí,
K nebi upiatým se okem dívá. –
Ku každému z nich se staví
V sladkém snění svatý Vojvoda,
Laskavými slovy praví:
„Nemáli-tě potkat nehoda,
Svatě tobě přikazuji,
Přísně tebe zavazuji;
Abys odebral se bez prodlení
Svítáním hned z hradu – v blízký chrám,
Jenž je vzdělán mému ku poctění:
Pak ti slavně zvítěziti dám. –
Kdo v něm pobožnost svou konat bude,
Toho ostříhá má ruka všude!“