„Břitkost našeho ať zkusí meče
Hrdý Krůvoj s zbory svými,
Dokavad krev jeho nepoteče,
S bojovníky udatnými
Nepřestanu válčit proti němu!
V práci budeme lid jeho bouřit,
Z hradu Mírova se musí kouřit,
Pak dám odpočinout vojsku svému!“
Tato slova Beneš rozvzteklený
K věrným panošům svým propoví.
„Syn – mých dědin plenitele zví,
Že ho zastihne trest zasloužený. –
Roditel můj v krutém boji padnul,
Předce nezkrotil svou zůřivost
Záboj; počal vylívat si zlost
Na mne ještě, abych já i svadnul
V krásném snad již mladosti mé květu! –
Ejhle! Záboje teď není více,
Okázal sem veškerému světu:
Jak sem otce pomstil; nebo líce
Zábojova zbledla, – zachvátila
Smrt ho, jak ho má zbraň podrtila.
Hrdinové, nyní na Krůvoje
Povedu vás do slavného boje,
Opět chrabrých činů k vykonání,
Také já teď – neznám smilování!“ –