Krůvoj měl hrad pevný, krásné dvory,
A u těchto převeliké bory;
Čítal bojovníky silných pěstí,
Zdálo se naň usmívati štěstí.
Též i chrabré srdce plálo, jaké
Otec míval, v něm. – To všecko dědil
Po svém otci, Záboj že krev cedil,
Zdědil po něm tedy válku také! –
Byl sic Mirov nazíván hrad ten
Vůkol kolem odevšeho lidu,
Nebylo v něm ale nikdý klidu;
Válčilo se z něho stále jen;
Nedaleko od Mírova
Beneš Růžohorský sídlo měl,
Proti tomu Krůvoj znova
Ozbrojenou rukou povstat chtěl:
„Muži, bojovníci tupé meče
Zostřete si do boje!
Nyní já vás povedu zas v seče,
Nemá býti pokoje;
Až Beneše pokoříme,
A hrad jeho rozboříme!“