Dokud ještě vřelá krev
Skrz žíly se prolívá,
Každý v tváři radost jev;
Vždycky to tak nebývá:
Brzy přijdou časy,
Že na hlavě vlasy
Zbělejí, krev uchladne,
Mladost co květ uvadne.
Pročbychom se neměli
V krásném věku usmívat?
Pozděbychom želeli,
Že sme času užívat
Dobře neuměli;
Byťbychom i chtěli,
Mladost se víc nevrátí,
Smrt nás všecky zachvátí.
Kdo si času neváží,
Doma se vždy zavírá,
Po rozkoších nebaží,
Před časem již umírá:
Kdo jen stále lení,
Ani člověk není,
Nezaslouží živu být;
K Abrahamu by měl jít.
Nechť se tedy vesele
Má ten k světu, mlad kdo jest!
Hledej sobě přítele,
Nebuď suchá ratolest;
Ta se nezelená,
Bývá zahozena:
Pakli cosi pohřešíš,
S přítelem se potěšíš.
Nuže já zde požívám
Blažeností všelikých,
Vždy jen žertuji a hrám,
Neznám chvílí traplivých:
Kdo chce šťasten býti,
Musí za mnou jíti,
Vesele se usmívat,
Her a žertů užívat.