Na hoře máš trůn své velebnosti,
Pane! však i s námi přebýváš! –
Vždyť pak člověče tu vidíváš
Ve všem obraz jeho vznešenosti:
Slon i brouk ti jeví zřejmě dosti,
Že ho ne nadarmo nazíváš
Pánem; i ty se mu klaníváš; –
Co tě zbuzuje k té nábožnosti? –
Jeho chvalou všechněch světů pásy
V souzvuku se rozléhají jen.
Všecko toho pána oslavuje,
Co jen v šírém světě tvorem sluje,
Od těch nesmím býti zahanben:
Vmísím se v ty libozvučné hlasy.