Jako zlákání sladkými sliby vyšli jsme na poušť,
kde život nás nechal umříti hladem nepoznaných radostí,
tak bez vůle naší, za slib rozkoše rodičům našim
v život jsme vešli,
vešli jsme snad proti vůli těch, kteří nás počali,
vešli jsme proto, abychom svedeni v pouště
bez viny mřeli života hladem a žízni,
Nutnost zákonů přírody stala se našim prokletím.
Teď kráčíme opuštěni a smutni.
A kolem zamýšlené ticho vypráhlých pouští.
... Ovšem, někteří hýří v krvavých domech radostmi lásky,
v krčmách špinavých,
jež vymyslil život a postavil v oasy pouště.
... Ovšem, někteří žijí v rozkoši divoké lásky.
Bídní!
chtí vyvolat mstitelé strašné.
... Smrti předčasné nad domy špíny výškou krouží...
Ale my kráčíme pouští opuštěni a smutni
a čekáme,
až padneme na podnož věkem zvětralé čistoty sfingy,
až Samum pískem zavane nás,
aby konec již byl,
aby konec byl všemu.