Co všechno jmenují život!
Ode dne ke dni do prázna civět,
ve víně utápět poslední myšlenku zbankrotilých mozků,
sentimentální žvatlání pohlaví dvou,
strojovou práci a černý kus chleba,
pak všechny zemdlené vášně a pohaslé touhy a sny,
a na konec ještě umírání jmenují: Život.
O, přiznejte se, vy všickni, jichž tělo se hýbe a je teplé,
přiznejte se, zda-li žijete ještě?
Či opravdu všecko je Život, v čem nestydla krev?
Slyšte! Mohu se zasmát, neboť jsem učinil radostný pro sebe nález:
Já ještě žiju!
Ale ne! Jen Vichřice žije, která mi pod okny tančí a rachotí v bubny,
jen Sodom požáry žijí,
jen Výkřiky vzdoru,
jen Hrůza a Hlad a Mor a Šílenství žijí,
protože rdousí nimravý Život
a ničí se v sobě, by mohly okamžik nejvíce žít.