V mou samotu, jež opuštěním na mne zírá,
v mou samotu, v níž tisíc smutků mých se chvěje,
v níž bolest tichých nikdy, nikdy neumírá,
v mou samotu Tvá duše, řekla’s, ráda spěje.
Chceš sdílet se mnou život snů a touhy věčné,
jež stkána z nálad svátku mlčením a šera klidu.
Však za to lásku všecku dá Ti srdce vděčné,
a síla odrazí zpět všechnu duší bídu.