Jak průvod chorobných, zpoutaných dětí,
když zvony již „Te Deum“ hlásají s chrámových věží,
a bubny nepřátel s výkřiky letí
juž posledním požárem, poslední divokou řeží,
jdou moje vzpomínky z dobyté brány,
jdou tiché a poddané. – Juž provaz nejbližší škrtí...
– Kraj celý krví, jež řine z nesmírné rány...
Já nesmím již zpomínat, oddán jsa Vítězné Smrti.